Sotva jsme se stihli dát trochu do kupy po Rakouském mistrovství (zejména pak po veselých oslavách) už opět balíme naší novou „superloď“ a vyrážíme na polské tažení. Kousek za hranicema na Otmuchowském jezeře Nysa pořádá polská družina svoje mistrovství a to je vždycky jasná příležitost pro nějaký veselý čerstvý historky. Jejich flotila se rok od roku hezky rozrůstá a i kvalita posádek se neustále zlepšuje. Občasný drobný nedostatky v jízdě nahrazují až pekelnou bojovností a zarputilostí.

Tady mi laskavý čtenář odpustí malé odbočení, ale cítím povinnost zejména mladším ročníkům vysvětlit termín posádka. Já vím, že dnes se už na lodích plaví pouze týmy, ale dřív to tak ještě nebývalo. Čili FD je dvouposádkvá (jsou tam dva) plachetnice, kde ten hrdina a genius vzadu dělá brilantní taktický rozhodnutí, skvěle vede loď a ten vepředu to prostě jenom kazí. Když potkáte kosatníka a bude Vám to vyprávět on, tak se dozvíte že ten trouba vzadu má fakt ale kliku, že tak skvělě vezl balón a trochu tu ostudu aspoň zmírnil, když už musí startovat jak retard. Tak to je v krátkosti posádka. U týmů je to asi jinak, ale to já nevím, já bohužel v žádném nebyl.

Ale zpátky do Polska! Nástup probíhá v pohodové atmosféře, ještě se mění na návrh závodníků trať na bezvadnej model – první kolo Up and Down a druhé klasický trojúhelník poměrně ostrý a stoupačka do cíle. Toto uspořádání nabízí ve větší flotile víc zábavy a taktických hrátek (obzvlášť vynikne genialita kormidelníka) na první zaďák, kdy jsou lodě ještě dost u sebe. Ale nejste ochuzeni o to pěkný svezení s přehuleným balónem ve druhém kole.

Startovní čáru už jsem teda viděl i lepší, ale nikdo nejsme dokonalý a tak 25 lodí asi na třetí pokus vyráží. Tady bych se pozastavil nad malou zajímavostí.
Čára je úplně nesmyslně, vyplout zkrátka nejde a rozhodčí odmění závodníky černou vlajkou… No nic, pěkně závodíme, vítr chvílema docela burácí a chvílema zase slábne.

Vždycky, když vítr přidá, tak naše slabovětrná kosatka z lehkýho materiálu si úplně libuje a já jen smutně pozoruju, jak z ní odletují pětistovky. Někdy bych nejradši poslal ty účty za plachty chytráčkům z Windguru a Aladina a Windfindera, ať mi trochu přidaj. Pak vítr pro dnešek končí, máme tři kousky a tak je o čem večer mudrovat.

Hodně švandy sklidila naše jedna nejmenovaná posádka, co to při dojezdu na spinakr do cíle obrátila těsně před čárou a cílem je to doneslo ploutví nahoru. A to rozhodčímu teda neusnadnili. Ještě jednou a budou si muset to CZE 17 napsat i na kačenu. Promiň Bobane…

Druhej den odjedeme ještě další čtyři rozjížďky a pak už je s větrem konec. A tak po roce jsme zase mistři Polska, na druhém místě maďarský sympaťáci HUN 4 a na třetím berlínští kamarádi GER 17.

Pěkný závody a zase za rok Jirka Hrubý