Naše vystoupení (CZE-2) na Nechranicích na Mezinárodním Mistrovství ČR 2019  (MMČR) jsme vzhledem k nadějnému debutu v Maďarsku o týden dříve (především stylem jízdy a malými vzdálenostmi mezi námi a vítězem) posuzovali jako debakl. Na MMČR nám loď nejela, nestoupala, posádka nervózní, prostě všechno špatně. Měli jsme jen dva veselé momenty. Myslím, že to bylo v pátek na konci poslední rozjížďky, kdy “normální lodě” už byly na břehu a zoufalci naší současné výkonnosti ještě předstírali, že závodí. Přišla krátká bouřka a s ní vítr o síle, kterou jsem do té doby nezažil, a to jsem byl ve větru kolem 13 m/s hodněkrát. Takže první veselý moment byl, kdy se kormidelník rozhodl, že udělá obrat s kosákem na hrazdě. Prý to kosákovi kormidelník dvakrát sdělil, ale kosák tvrdil, že ne. Každopádně kormidelník začal k překvapení kosáka na hrazdě točit obrat, takže dál už to šlo samo. Loď se bleskem převrátila do návětří. Tak jsme ji postavili a jen na hlavasku s kosákem v plné hrazdě dostoupali do cíle, odpadli jsme a na zaďák jeli do přístavu. Kormidelník asi nebyl ve své kůži, foukalo maximálně tak 20 m/s a o možnosti vytáhnout jako normální člověk na zaďák balón nechtěl ani slyšet. Asi nerad jezdí rychle. Je tedy pravda, že loď jen s hlavaskou na v podstatě čistý zaďák jela dost svižně ve skluzu. Nakonec jsme si užili legraci i bez balónu. Přišel poryv ze strany a opět jsme se koupali. Takže to byl náš závěr sezóny 2018.

Nechali jsme se ukecat nejmenovaným jedincem (Jirkou) a začali hledat jinou loď. Obeslali jsme majitele Planatechů a zjistili, že je nikdo prodat nechce. Tohle nebylo až tak šokující, já bych Planatech také neprodal. Další možnost, kromě postavení vlastní lodě, na což teď nemám čas a je to s nejistým výsledkem, byl Bogumil. Objevili jsme NED25, což byla loď, která má za sebou asi 20 regat a tudíž je relativně málo ježděná. Navíc ve Scarlinu byla na super 9. místě a od té doby nebyla na vodě, takže bylo jasné, že to nemůže být pomalá loď. V kombinaci s velmi kvalitním kormidelníkem je to super kombinace a zase bude docházet na slova trenéra, že výsledky CZE-2 se budou odvíjet podle toho, jak moc to bude kosák kazit. 🙂 Dojeli jsme pro loď do Holandska a přivezli ji na Nechranice. Takže loď by byla, plachet ve velmi slušném stavu je take dost, tak co dále? Dohodli jsme se, že dáme zímní přípravu. Po zjišťování možností, jako jízda na Nechranicích za ledoborcem, přidělání bruslí na loď a trénink na Lipně, Portugalsko s cca 30 hodinami v autě na jednu cestu jsme našli možnost trénovat v Pule. Horko si sice představuji jinak, ostatně aby ne po 12 letech strávených v tropech, ale vypadalo to snesitelně, především vzhledem k tomu, že místní borci byli na vodě na Nový Rok a podle jejich slov je tam jen 5 dnů do roka, kdy tam nefouká. Takže Pula.

Jednoho únorového rána jsme dojeli na Nechranice, zapřáhli loď za auto, dali na ní stěžeň a ještě nějaké věci a vyrazili směr Pula s tím, že tam na pohodu budeme v 6 večer. V Brně jsme šli koupit do obchodu jídlo a při cestě zpět jsem se podíval na loď a stěžeň v obalu vypadal nějak divně, protože na sálingách byl červený plast, který jsem tam nikdy neměl. Obal také vypadal nějak nověji, než bych čekal. No tak abych to nenatahoval, vzali jsme omylem jiný stěžeň (Michala Fialky). S minimálním nadšením jsme tedy nepokračovali dále směrem na Vídeň, ale otočili to na Nechranice, sehnali klíč od hangáru, vyměnili stěžně a s veselou myslí jsme po cca 6 hodinách byli zpátky v Brně a do Puly dorazili ve 2 ráno. Naštěstí Chorvati Fudo (Nadan) a Bole (Bolko) takové hlouposti, jako příjezd v odpornou ranní dobu moc neřeší (nebo spiš vůbec ne), dali jsme loď do jachťáku a šli spát domů k Fudovi.

Ráno jsme dali dopořádku stěžeň, tedy vytáhli jsme z něj zamotané výtahy a dali je zpátky v nezamotané podobě a šli na vodu. 5 dní jsme byli na vodě cca 3 – 4 hodiny denně ve větru od pár m/s do nějakých 10 m/s. Super svezení. Foukal vítr od Itálie, takže kromě dobrého a stálého větru byly také vlny vcelku slušné velikosti, ale na dotaz Fuda, jak se nám jezdilo na vlnách, jsem samozřejmě reagoval klasicky: “na jakých vlnách”? 🙂 Jinak jízda na zadobok se spinakrem přinesla několik překvapení a ani jedno nebylo příjemné. Na lodi jsme měli od loňského listopadu novou neklouzavku za 1800 Kč a tenisky, ve kterých jsem vloni jezdil, na ní dost klouzaly. Do neoprenových bot jsem se v sucháči nevešel, takže kormidelník získal představu, že se bojím vylézt s balónem na hrazdu. Jo, docela jsem se bál, protože jsem tam létal jako hadr na holi, jinak je to můj nejoblíbenější styl jízdy, loď jede velmi svižně vesměs ve skluzu a já se mohu kochat pohledem na rychloměr, takže samozřejmě zapomínám hlídat balón a pak mi padá a řeším dilema, jestli stihnu včas balón zase nafouknout, nebo na sebe převrátím loď. Ale je to super. A aby to nebylo vše, z koncovky Ronstan (design musel dělat totální tupec) na spinakrovém pni nám vyletěl skrz plast ocelový kolíček, co drží otěž spinakru. Večer jsem koncovku vyměnil, ale za pár dnů se stejný problém opakoval.

Párkrát jsme se také převrátili a jednou se při obracení lodě do normální polohy ozval odporný zvuk praskání. Myslel jsem, že jsme dojezdili a máme zlomenou kačenu, také jsme byli pár kilometrů od břehu, takže už jsem byl natěšen z představy, jak bez kačeny obracíme loď a hlavně, jak pak na stoupačku jedeme zpátky. Nádhera. Naštěstí se ukázalo, že se “jen” kačena, slepená ze dvou polovin, trochu rozlepuje.

Jinak oba Chorvati (ostatní také) jsou naprosto pohodoví chlápci a dokonce donutili kormidelníka změnit názor na Chorvaty z dost negatiního na extémně pozitivní. A take u nich máme několik malých plus, dali jsme jim pár snep šeklů na genu, otěž na hlavasku, karbonové spíry do plachty a frklík na stěžeň, který jsme jim rovnou přidělali.

Takže to byl trénink v únoru, kdy jsme na poznámku Fuda, “zase někdy přijeďte“ reagovali: „super, za tři týdny jsme zpět” :-). Takže v březnu jsme byli znovu v Pule, tentokrát bez překvapení v podobě špatného stěžně atd. Vzal jsem si neoprén a od Hajčuse nové neoprenové boty Gills za nějkých 1200 nebo 1500 Kč. Kombinace s neklouzavkou úplně skvělá, ledová klouzačka v zimě ve srovnání s touto ďábelskou kombinací neklouže vůbec. Takže jsme jeli ostrý zadobok v silném větru a já se mohl zbláznit strachy. Příšerně klouvavé boty, žádná stabilita, nalomená káča, peň, kde z plastové koncovky Ronstan zase začal vypadávat ten kolík, do toho foukala hodně silná bóra směrem do Itálie a byli jsme na moři sami. Nádherná kombinace. Takže jsem trapně vyměkl a požádal kormidelníka, jestli bychom tohle mohli přestat dělat, že se bojím.

Na Neziredském jezeře o měsic později byla situace dost jiná, na lodi už byla nova neklouzavka “made in China” za asi 150 Kč a k tomu neoprénové boty (jak jinak, než opět “made in China” asi za 400 Kč). Měl jsem pocit, ze jsem měl na nohách stoupací železa, sedělo to jak přibité. Kromě toho na spinakrovém pni jsme místo toho výsměchu od Ronstana (vyrábí to pro Ronstan firma Australian Plast) u spinakru kovové “krokodýly”, na druhé straně u stěžně koncovky Selden s podstatně silnější tyčkou a výrazně lepším plastem a měli jsme také novou kačenu.

Takže zase 4 dny na vodě v různě silném větru a dalších několik koupání. Jedno bylo docela zajímavé. Převrátili jsme loď se spinakrem a já se ho snažil dostat zpět do tunelu. Pavel mi moc nepomáhal, loď měla v té době dost nafouknutý balón a i v poloze na boku se pohybovala nechutně rychle, takže se Pavel držel kormidla, abych mu i s lodé neodjel do Itálie. A než jsem dostal dovnitř balón, loď se na mne převrátila úplně. Na poslední chvili jsem se od ní zkusil odrazit, ale byl jsem zamotaný do provazů a tak se mi to nepovedlo. Poněkud nepříjemná situace, už jsem začal trochu počítat s tím, že se možná utopím. Pak jsem se ale uklidnil a posunul ke středu lodi, kde je vzduchová kapsa. Nadechl jsem se, úplně uklidnil, zavolal na Pavla, ať přestane plašit, vymotal se z provazů a vylezl ven.

 

Jak už jsem psal, foukala bóra, což je relativně studený vítr z hor, tedy od pevniny, kde jsou 30 – 50 metrů vysoké  skály, směrem do Itálie. Má to za následek, že plachtíte v silném větru prakticky bez vln. Na stoupačku jsme jeli ve skluzu rychlostí skoro 11 uzlů. Stoupačka to na 100% byla, gena byla dorvaná do paluby a na tackticku jsme měli úhel při obratu kolem 85 stupňů.

Takže prima svezení na Jadranu. Uvažovali jsme, ze bychom do Puly zajeli ještě jednou, ale už na to nebyl čas, takže jsme byli místo toho 4 dny na Nechranicích. To bylo také super svezení a hlavně dva dny foukal stálý vitr, který se vůbec netočil  :-). Jeli jsme stoupačku a 10 metrů od nás jel stejným kurzem Boban s Filipem zadobok a měli nafouknutý balón.

Každopádně za CZE-2, letošní zimní příprava byla super, před závody na Neusiedler jsme v různých podmínkách měli odjeto vesměs na moři 11 nebo 12 dnů a především se projevily technické neduhy na lodi, které jsme do závodů na Neusiedleru opravili, takze tam už žádné technické problémy nebyly a všechno fungovalo jak má. Je to sice otrava, nemáme se po dlouhé době na co vymlouvat, ale považoval bych to za dost pozitivní.

No a také máme nová pádla., což nám umožnilo vyhodit podivné trubky, co do lodí dává Bogumil a kterým říká pádla. Proč nevím, pádlovat se s nimi nedá. Tyhle jsou sice původně určené pro dračí lodě, ale to je jedno. Váži asi 360 gr. a dá se s nimi pádlovat a loď jede.