Pokusil jsem se sepsat určitý postřehy, které jsem vypozoroval při ježdění na FD akteré se snažím používat při závodění na této velice náročné lodi. Jestli to někomu trochu pomůže, budu moc rád. Nechci však tvrdit, že je to tak správně, jenom jsem sepsal, jak to dělám já.
1) Stěžeň a jeho postavení či zaklonění
Obecně platí – slabý vítr – max. předklonění stěžně. Myslím, že by se ale nemělo jít víc dopředu, než je kolmice k lodi. Se zesilujícím větrem se stěžeň poklápí dozadu (tzv. RAKE). Vždy je však třeba zaklánět v návaznosti na úpravu i dalších ovládacích prvků (ploutev,převázání kosatkových otěží aj.). Rozhodně však doporučuji proměřit nejprve stěžeň dle měřícího listu.
Krátkej nejde předklonit a dlouhej je nelegální. Oboje je špatně.
2) Postavení stěžně v patce
Já sám jsem s tím nikdy neexperimentoval a vozil jsem pozici na prostředku koleje. U nové lodě jsem postavení surově okopíroval dle HUN-70 (lehce posunuto dopředu). Rozhodně však při každém strojení lodi kontroluju, jestli patka nemá vakl a kolejnice není nějak viditelně poškozena či otlačena.
3) Sálingy
Neskutečně důležitá věc. Čím víc je zavřete, tím se bude stěžeň víc ohýbat a bude vyplošťovat hl. plachtu a naopak. Plochá plachta je vhodná pro lehčí váhy a siný vítr. Také ve velmi slabém větru je plochá plachta většinou rychlejší. Zřejmě je ale potřeba správně určit tu míru. Já raději jezdím s bohatším profilem a více otevřenou v zadním lemu. Mám totiž pocit že takové nastavení je tolerantnější vůči chybám v pilotáži a ve svém výsledku nakonec rychlejší. Ale po pravdě, jistej si nejsem.
Rozhodně při strojení pořádně kontroluji sálingovej kříž, vanty v sálingu a lepenkou přelepuju koncovky vantů a hrazdy.
4) Ploutev
Podle mě, možná nejdůležitější faktor na rychlost jízdy. V kolejnici začínám ve slabém větru asi 4cm od předu. Čím vítr je silnější, posouvám ploutev dozadu až na cca 15cm, ale hlavně ji velmi brzy vytahuji. A to až do polohy, že vylézá z lodi u ploutve Mader ten tenký odtokový profil. Preferuji velmi malou sílu na kormidelní páce a loď je mnohem klidnější v poryvech. Velmi důležité je často kontrolovat a neustále opravovat náběžnou a odtokovou hranu, promazávat skříň mazadlama a ploutev leštěnkovat, jde pak snadněji ovládat.(Nedoporučuji těm jedincům,co se rádi převrací.) Chlopně okolo ploutve kontroluji neustále. Na bočák nebuďte líní a vždy vytahujte na cca 50% dle kursu a síly větru.
5) Zdrhovadlo
Čím silnější vítr, tak přitahuji až v bouři končím na ráhně. Ve slabém a středním nechávám volnější, mám rád ty jemn vrásky kolmo na stěžeň. Na zaďák povoluji.
6) Vanty a jejich napětí
Ve slabším a středním napínám hodně – zřejmě až moc. V silnějším mám trochu volnější – tzn. že závětrnej se přestává klepat a ještě trochu dotáhnu. Ale toto pořád zkouším a experimentuji a nemám úplně jasno. S volnými vanty mi to jede prašivě.
7) Malý vanty
Ve slabém přitahuji a rovnám stěžeň, v silném nechávám téměř volné a nechávám stěžeň volně pracovat.(carbonový stěžeň)
8) Kiking
Vozím ho spíš volnější, mám dojem že mi příliš zavírá zadní lem tam, kde preferuji větší twist (přetočení) plachty. Asi hraje velkou roli tuhost stěžně a tvar plachty. Na zaďák vždy povoluji i v silném větru. Dolní lem hlavní plachty mám většinou víc dotažený a během rozjížďky s ním nic nedělám.
V plné jízdě proti větru. Obě posádky vedou lodě s co nejmenším náklonem. Aby toho docílily, mají poměrně dost otevřeny obě plachty, čímž eliminují velký klopný moment.
9) Kladka kosatkovejch otěží
Je prima, když Vaše loď má ovládání palubní kladky v obou rovinách. Když nemá, nevzrušuj se a můžeš přeskočit. Ve slabém větru mám kladky max. nahoru a do středu lodi. Při zesílení a poklápění stěžně je zatáhnu na palubu a v poryvech je vypouštím nahoru. Na bočáky či předoboky je je vytahuji do stran.
10) Díry (otěžový oka) v kosatce
Ve slabém větru vždy první oko, jak se poklápí stěžeň a zesiluje vítr, je nutné taky posunout otěže. Jinak bude kosatka příliš otevřená a loď nebude stoupat. Bude to působit v poryvech jako že je loď strašně přehulená a mimo poryv jako že stojíte proti větru. Hrozná jízda. Je to těžké najít dobrej trim na silný vítr, protože máme málo najeto v těžkých podmínkách. Ale když se to podaří, je to fantastický pocit. Soupeře krájíte jak selata horem dolem. Rozhodně ale zkontrolujte, že Vámi používaná kosatka je do kterého větru. Kosatky do silného větru se těžko nastavují do vánku, opačně to není problém.
11) Vozík hlavních otěží
Mám vždy skoro na doraz, v návětří, ráhno nad kormidlem. Osobně po obratu dotáhnu vozík a dál ovládám hl. plachtu jen otěží. Avšak dánští bratři Bojsen-Mollerové vždy dotáhnou otěž a pracují dál jen vozíkem, maďarští šampioni zase otěží. Titulů mají myslím podobně.
Povšimněte si jednoduchého vedení otěží, a neprůběžné hrazdy. Inu dánští junioři.
1) Jede, ale nestoupe.
Většinou je příliš volný kiking, posádka stojí příliš vzadu, předkloň víc stěžeň, zmenši trysku mezi kosatkou a hl. plachtou, zandej víc ploutev a dostaň ráhno nad kormidlo.
2) Stoupe, ale nejede
Většinou zkus opak, než u bodu 1.
3) Nestoupe ani nejede.
Podívej se na ročník výroby svých plachet, event lodi. Případně si vlezte celá posádka na váhu a jestli váha ukáže výrazně jinak než 170 kg, tak se ničemu nediv.
4) Nejede to s balonem
Většinou máte moc zasunutou ploutev a kosatník má klasicky příliš přetaženo. Bod č. 3 zůstává v platnosti.
Před jízdou kontroluj všechny ovládací prvky, nebuď línej každou začínající závadičku vyměnit. Jenom loď ve 100% stavu je dobrá. Každá malá lemplovinka mívá na hrázi Nechranic nebo skalách Gardy smutnou koncovku.
Malá sportovní tragédie a trochu loď v bordelu.
Před jízdou se najez a napij, vždy se dobře obleč. Většinou bývá vždy zima.
Seřídím si loď do nějakýho základního nastavení na momentalní podmínky a zkusím krátkej šlák. Jestli vše funguje, tak hurá na to. Snažím si v duchu před každým treningem naplánovat, co chci zkoušet a pak se pokouším toho držet. Kosatníka tím většinou nezatěžuju. I při treningu nebo když se jen tak před rozjížďkou projíždíme, snažím se tomu dávat 100%, při závodě jako když najdeš.
Takže kormidelník vyvažuje co to jde, neustále vede loď na rovno, max. pár stupňů náklon. Musí tedy neustále povolovat a dotahovat otěž či vozík. Soustavně sleduje špionky na kosatce (závětrnej vodorovně, návětrnej může asi 15°; mířit vzhůru) a kormidlem jemně reaguje na jejich pohyb. V poryvech naostřuji jen malinko, na velký vodě vůbec a snažím se poryvy využívat k zrychlení lodě.
Hrůza, kormidelník to drží, jako když luxuje. Velkej náklon, nevyvažuje, teď mu to naostřuje – prostě Řekové. Tak takhle opravdu ne. (ale loď byla pěkná).
Kosatník by měl stát blízko kormidelníka, aby soustředili váhu blízko k těžišti.
Takto jezdí mistři světa. Všimněte si zvláštního postroje, co používá Domokos.
A teď však POZOR. Při prohlížení parádních fotek od M.Hrubého mám pocit, že je potřeba se kosatníkům věnovat trochu pečlivěji, protože na těch fotkách je to povětšinou teda čirá parodie. Normálně kosatník vyvažuje na hrazdě tak, že chodidla, kolena, zadek, ramena a hlava tvoří jednu přímku pokud možno v jedný rovině s palubou. Kosatkovou otěž má zastrčenou někam do trapezu. Jednou rukou se povoluje a přitahuje dle poryvů na hrazdě a druhou si dává za hlavu. V poryvech si hrdinové stoupají na špičky. Ve stálejším větru, když není nutná neustálá manipulace s hrazdou mají obě ruce pod hlavou.
Takto jezdí kosatník, co chce opravdu vyhrávat.
Všechny tyto činnosti je potřeba dělat rychle, ne zbrkle a v součinnosti s tím co dělá kormidelník. Nespouští se, když kormidelník zalézá a naopak. Je tedy potřeba bejt stále soustředěnej a nečekat na povely typu spusť se a vytáhni se a naopak aktivně zrychlovat loď.
Avšak bohužel, trochu se nám tady rozšířil nešvar zvaný „PANÁČKUJÍCÍ KOSATNÍK“. To je truhlík, kterej vyleze do hrazdy, v pase se ohne skoro do pravého úhle čímž mu hlava trčí někam nad ráhno. Pacičkou či oběma se drží madla a někam čumí. Takže s panáčkujícím truhlíkem nikdy rychle nepojedete.
Příšerný. Ten přemejšlí, co si dá k večeři. Taky hrůza. Ten už nepřemejšlí vůbec.
Při jízdě na spinakr. Všechny úkony se snaž dělat rychle a rázně. Před vytažením balonu odpadej plynule a snaž se nabrat co nejvyšší rychlost. Je nutné samozřejmě povolovat kosatku. Vytáhni a dobře zajisti špulidlo. Povol návětrnou otěž balonu a zkontroluj dotažení twiningu návětrného. Balon rychle nahoru a vysuň peň. Když je kormidelník rychlejší, dotáhne závětr. otěž a rychle se vrací na kurs. Čím rychleji to zvládnete, tím dřív můžete bojovat o návětří.
V plný jízdě se spinakrem. Povšimněte si, kde stojí kosatník a kormidelník.
Před halzou kormidelník přebírá a řídí balon a současně odpadá na halzovací kurs. Kosatník zatáhne závětrnej twining, vyndá otěž ze pně a uklidí ho. Rázně přehodí ráhno, nasadí peň, vypustí záv. twining, chytí otěž a jde vyvažovat.
Tato fotka se mi velice líbí, proto je zde. Jinak posádka nic extra, co by stálo za zmínku nepředvádí.
V silném větru si ještě víc vytáhnu ploutev – loď sklouzne do strany a nepřevrhne se. Po přehození ráhna je nutné často prudce odpadnout, abyste zabránili náklonu či převržení. Pamatuj, že převržení je běžná věc, avšak vždy chyba posádky. O poryvech z druhé strany a kladivech přímo z nebe, a já nevím čím ještě, jsem hodně slyšel, ale nikdy ještě nezažil. Pokaždý, když jsme se převrhli, tak to byla naše chyba.
Žádná tragédie, jenom chyba posádky. Všimněte si toho lovce mrtvol, kterej tam už číhá vpravo.
Na zadoboční kurs ploutev více vyndat a když se nejede ve skluzu tak je potřeba sedět víc vepředu. Pozor na kývání lodě, jsou pak nutné korekce náklonů kormidlem a to brzdí. Je potřeba nutit kosatníky, zvlášť ty co jezdí na velkých kýlových lodích, aby nezasekávali návětrnou spi. otěž utaženou do palubní klemy. Mají tendence ovládat balon pouze závětrnou otěží a to je špatně. Správně je držet otěž před zásekem na palubě a když je potřeba dotáhnout, tak současně povolit návětří a dobrat závětrnou. Když tahá jen závětrnou, tak se dostává spinakr příliš za „bílé plachty“ a ztrácí na výkonu. S balonem je nutné „neustále pracovat“, povolovat ho k větru a hledat optimální úhel všech plachet.
Správná jízda na balón ve slabém větru. Kormidelník tlačí na ráhno, oba sedí hodně vepředu. Otěžové rohy spinakru jsou ve stejné výšce.
Zároveň hlídat kormidelníkovi kurs na bojku a vaše soupeře, protože kormidelník skoro nic nevidí. Na čistej zaďák obvykle moc nejezdím, jen když jsou už velký vlny a loď po nich sjíždí. Jinak raději jezdím mírně k větru a častěji halzuji. Při stahování je nutné buď přidržet spi otěž ve pni a uvolnit až když balon mizí v tunelu, nebo zandat peň a velmi rychle přitáhnout otěže, aby balon nepadl do vody. Když už se tak stane bývá rychlejší postavit loď proti větru a zacouvat. Hlavně na to dávat pozor, nejedna rozjížďka se prohrála na balon ve vodě. Když je balon v tunelu, rychle uklidit otěže, twiningy a všechen nepořádek v lanech, naostřit a zase nahoru. Než začnu stahovat, tak si rozbalím kosatku a zandám ploutev.
Vždycky se snažím být na vodě brzy a místo pokuřování a halekání veselostí se snažím projet si část nebo celou stoupačku, vyzkoušíme pár obratů, vytažení balonu, jednu dvě halzy a zatažení. Také se vždy pokouším porovnat si rychlost a stoupavost s jinou lodí. Psychojedincům doporučuji porovnávat s pomalejší lodí. Nepřijíždějí pak na start hned rozložený „že ta hajtra zase nejede“. To porovnání a event. rychlá úprava trimu je velmi důležitá, většinou při samotném závodě už moc nešteluju. Tady bych rád napsal, že peleton se dělí na ty co závoděj a obvykle berou medaile a ty, co štelujou a štelujou a plahočej se za nějakým supertrimem, kterým všem vypálej rybník. Sám se snažím spíš závodit, ale samozřejmě na výrazné změny podmínek je nutné reagovat a trim přenastavit. A jsou dny,kdy Vám to prostě nejede, ať děláte co děláte.
Start je vždy velmi důležitý a u FD to platí snad dvojnásob. Veliká genoa je velice choulostivá na „špinavej vítr“. Myslím tím vítr za jinými loděmi a věřte, že i velmi daleko za jinou lodí nejsou podmínky vůbec ideální. Zrovna tak je velice snadný sklouznout po relativně dobrém startu do pozice beznadějně návětrná. A to beznadějně můžu podtrhnout. Proto jsou v cíli většinou ty obrovský rozdíly i mezi podobně zdatnými loděmi. Takže je dobrý tušit,která strana čáry je asi výhodnější a z její blízkosti zkusit vystartovat. Počítejte však s tím, že tam bude koncentrace namotivovanejch šampionů hustší a že vám to rozhodně neusnadněj. Je nezbytností, aby Vás loď poslouchala a couvání a splouvání a jiný manévry jste měli dobře zažitý.
Když si nejste jistý, bude pro Vás výhodnější přiznat betla a dát přednost startu z méně frekventované části čáry kde máte možnost nerušeně manévrovat a šance že vyjedete v plný rychlosti a netísněn je větší. Osobně dávám velký pozor, vedle jakých soupeřů budu startovat.
Dají se rozdělit na:
LETCE – to jsou ti, co jedou velice rychle a nijak dramaticky nestoupou.
STOUPAČE – ti obvykle moc nejedou,ale pekelně stoupou.Na velkých vodách končí většinou v poli poražených, ale na menších jezerech s měnícím se větrem bývají často velmi úspěšní.
Skupina která letí i stoupe, tak od těch se raději držím daleko. Nejmilejší jsou ZAČÍNAJÍCÍ NADĚJE. Jelikož při trimování lodě si jdou vlastní cestou, tak typicky ani nejedou a ani nestoupou. Startovní znamení je značně poplaší a místo aby Vás nějak trápili, tak se ještě různě motaj do lan a tak. Tudíž nejradši mám okolo Naděje, dá se i Stoupač nad Vámi a v nejhorším Letec pod Vámi. Protože loď, co Vás přehrčí nad Vámi je problém, Stoupač pod Vámi je holá tragedie. Bacha na to!!!
Buď pekelný stoupač likviduje letce nebo je zadní loď jenom nepozorná.
Když se start povede, tak drťte co to jde. Musíte na prvních stovkách metrů tomu dát úplně všechno. Velice záhy začnou odjíždět lodě, co to zvládly a naopak brutálně ztrácet ty méně šťastný.
Loď 21 věří levému křídlu a chce se rychle odpoutat. Jestliže však přijde během krátké doby změna
zleva, nebude moci otočit a propadne se dozadu. Při stáčení větru zprava bude na tom také špatně.
Dvě lodě, na fotce téměř zakryté CZE1, jsou na tom mnohem lépe. Udrželi si možnost reagovat na případné změny a jejich start byl tedy lepší.
Když se to nepovede, a to bývá docela častá varianta, je potřeba minimalizovat škody a snažím se rychle i za cenu, že budu podjíždět mnoho lodí a hodně odpadat rychle otočit a hledat čistý vítr na pravoboku. Pak je potřeba zůstat positivní.
Nazlobená posádka jede většinou pomalu. Taky je paráda, když Váš kosatník nasraně mlčí a ve tváři má vepsáno „bože, to je blbec, to bych vyjel i já líp“. V tu chvíli taky nedoporučuju nějaký ty vzpomínky na předchozího kormidelníka jak ten teda startoval – „To bylo úplně jiný závoděníčko“. Fakt radši ne. Když se to pak usadí, je potřeba zůstat klidným, konzervativně bojovat o každé místo, věřit svému spinakru a často získáte ještě mnoho bodů, které se vám později budou hodit. Málokdy vyjde nějaký extrém typu „pošlu to tam a uvidíme“
Je velikou pomocí pro kormidelníka, když kosatník nejsou jen „svaly“, ale sleduje mimo svojí práci i např. kompas, hlídá soupeře, sleduje jak vychází který křídlo podle ostatních tříd, má spočítaný bodový rozdíly mezi loděma a tak ví, kdo je vlastně hlavní soupeř a spoustu dalších a dalších věcí, který dokážou velkou měrou ovlivnit výsledek.
Velice důležité je vždy vyhodnotit, jestli je dobrý nápad obracet, nebo pokračovat dál ve stávajícím kursu. U FD je ztráta způsobená obratem docela velká (to nepíšu o případě, že se obrat úplně nějak nepovede). A tak je vždy potřeba zvážit, jestli ta změna za to opravdu stojí a nácviku obratů věnovat nějaký čas. Hlavně však, když ta změna opravdu přijde, tak otoč ať nejedeš svým soupeřům zase naproti.
Když nejedu první a nebo zase úplně vzadu, snažím se přijíždět na bojku č.1 levobokem. Nejednou se ve větším peletonu stane, že pravobokem není vůbec šance připlout k boji a otočit jí. Mnohokrát mi levé křídlo vytáhlo moc a já musel při cestě k boji nejprve kličkovat mezi spinakrama lodí, co už otočily. Pak mezi loděma, co balon tahají a na závěr mi někdo donutil otočit příliš brzy na levo a na bojku to třeba nevyšlo. Taky si myslím, že je lepší mít trochu přestoupáno na bojku než naopak. Když to např. posledních 150m přestoupáváte a na závěr u bojky to stejně nevyjde, tak jsou tam hned dva obraty navíc a tvůj soupeř už halzuje na bojce č.2.
Při jízdě na stoupačku velice často kontroluji lodě okolo sebe, často se i dívám za zadním lemem kosatky a to i když mám právo plavby. Stejně tak při plavbě na levobok raději zcela netakticky už zdaleka upozorňuju loď plující pravobokem o svém právu. Netaktické je to proto, že soupeř má více času jak tu situaci vyřešit. Mám však za to, že je to menší zlo než opravovat díry a řešit protesty.
Toto je téměř neuvěitelný. Při mistovství světa bych čekal, že i Rumuni ROU100 tu loď alespoň trochu ovládají.
Mnohokrát je také výhodnější nechat loď s pravobokem proplout, než donutit Stoupače k obratu a po chvíli zjistit, že není kam plout. Oblíbenej kousek je donutit loď k obratu proti změně a sám vzápětí otočit a odjet.
Takticky vyspělé posádky Vás dokáží nahnat např. do chumlu lodí třeba i jiných tříd, pod břeh, za parník a jinam. Sportovně však uznávám, že toto není moje silná stránka a tak Vám tady moc neporadím. Ale jsou jachtaři, kteří vědí velmi přesně, co se stane po těch třech halzách a jak to bude u té bojky. Nicméně, když se rozhodnu už točit, málokdy si nechám ujít tu příležitost, abych to tam neohnul komukoli, kdo zrovna pluje za mnou. Vždycky je dobrý tu partu za sebou trochu pozlobit. Rozhodně však při porušení pravidel je potřeba to dohrát do konce a trvat na trestu a nebo protestovat. To není projev nepřátelství, to je nutnost aby to závodění mělo trochu úroveň. Nicméně protestovat, že soupeř neměl vlečný lano je debilita.
Při objíždění boje 1 je nutný nejprve nabrat co nejvyšší rychlost a rychle balon nahoru. Když trochu zaspíte, tak Vám okamžitě najedou do návětří. První raum na sebe lodě vepředu většinou neútočí, chtějí odjet středopolařům a vytvořit si náskok. Zaútočit má význam snad jen v případě, kdy ta loď před Vámi je pomalá nebo v problémech. Dobrá posádka Vás tam stejně nepustí, celou dobu bude nadávat a oba najedete metry navíc.
Pěkný souboj o pozice v posledním kole. Na foce to vypadá, že situace č.19 není úplně dobrá. Také lodi č.23 asi nezbyde, než vsadit na spodní oblouk. Ta loď zcela vlevo neznervózněla a jede si tzv. svoje.
Někdy se situace vyvine tak, že jste blízko za nějakou skupinou a s určitým náskokem na pronásledující. Pak bývá velmi účinný jet dolním obloukem a před bojkou 2 je při Vašem naostření podjedete nebo uděláte na krytí a místo na bojce. Je potřeba být trpělivý, zpočátku se to jeví jako total v háji a že ujíždějí. Také někdy, když kurs mezi značkou 2 a 3 bývá hodně zezadu se vyplatí na dvojce nehalzovat vůbec, pokračovat si sám v čistém větru a pak po halze a naostření soupeře podjet.
Halza je ztráta opravdu malá a je tedy dobré několikrát při zaďáku to zkusit. Když nic jinýho, aspoň zaměstnáte soupeře úvahama „kam to zase jede?“ Drsňáci jedou tak, aby na dolní bojku připlouvali levobokem. Všechny vyřvou a halzou bez balonu natěsno u bojky získávaj pozice. Musíte ale být velmi dobře sehraný a jako manévr aby měl úspěch je to dost náročný. Dělám to opravdu vyjímečně a v silném větru vůbec. Ono to u bojky 3 bývá vůbec maso. Balon raději stahuji o pár metrů dříve než později. Když už musíš dát dole místo, je skoro marná snaha pokoušet se vystoupávat nad svého soupeře. To dělám, jen když se chci odpoutat za bojkou obratem.
Pozor ale na to, že pak je nutné proplouvat mezi loděma se spinakrem. Raději tedy, když musím dát místo, snažím se soupeře podjet na předobok a precizní jízdou ho lapit jako beznadějně návětrnou. Velmi důležité je ale mít loď už před stahováním spinakru připravenou na jízdu proti větru a hned za bojkou drtit. Ty, co popovezli balon o pár metrů dál a půl stoupačky vláčej otěže od spinakru vodou a zandavaj ploutev jsou na tom vždy hůř. Nakonec při jízdě do cíle měj na paměti,že 3m náskoku je stejný, jako 300m a tak braň svoji pozici spíš poctivou defenzivou a zamysli se, jestli má cenu útočit a riskovat zisk jedné pozice, když si vezeš za kormidlem třeba čtyři hladový soupeře.
Loď č. 5 správně manévruje a nenechává č. 21 žádný prostor. Loď 21 se pokouší mírným odpadnutím a zrychlením (proto ta velká tryska a berholery vypuštěny do strany) odpoutat se od svého soupeře. Šanci má ale téměř nulovou.
Také v současném nízkobodovém systému jsou vepředu ty, co mají nejmíň špatných výsledků a ne ty, co maj hodně výher.
Radost po dojetí z dobrého výsledku. Až si hoši odpočinou, tak určitě vyloví ty spinakrové otěže.
Tak to je všechno, nebojte se kdykoli zeptat i závodníků z jinejch tříd na cokoli, věřím že Vás nikdo neodmítne. Omluvte moje pravopisný chyby a jestli Vám můj výtvor trochu pomůže, tak budu rád. A jestli to už všechno znáte, tak budu ještě radši.
Závěrem bych rád poděkoval Martinovi Hrubému a Fabriziu Prandini za poskytnutné fotografie.