O víkendu 27. a 28. 4. se konal tradiční závod na Neziderském jezeře v Rakousku, kousek od Vídně a Bratislavy. Letošní startovní pole bylo bohužel ochuzeno o Maďary, kteří se zúčastnili mistrovství světa na Novém Zélandu, a ještě jim nedorazily zpátky lodě. Další posádka odřekla účast kvůli problému se stěžněm a ještě jedna nejmenovaná (Pašík) z pádného důvodu, že bude pršet. Nepršelo vůbec. 🙂

Takže se v sobotu na startu sešlo 11 posádek, z toho tři české, a to CZE-21 Jiři Hrubý s Romanem Houdkem řečeným Kožichem, CZE-211 s Otakaremm Kleinerem řečeným Oťákem a Karlem Novotným a CZE-2 s Pavli Pšeidlem a Neužilem, tedy Číňané. Už cesta na start při síle větru 10 – 12 m/s (silnovětrná gena druhé oko) nepostrádala zábavné prvky, když kormidelník CZE-2 znervózněl a pořád pokřikoval na kosáka, ať povolí při ostrém zadoboku balón. Asi mu vadilo, že jedeme moc rychle, ale maskoval to řečmi o spinoutu nebo co. No každopádně došlo k další letošní koupeli, v pořadí 6. Takže posádka CZE-2 si stoupla vedle lodě (je tam všude mělko), postavila ji do pro někoho běžnějsí polohy stěžněm nahoru a pak se již v pořádku přesunula na start.

Odstartovala se rozjížka z dost dlouhé startovní čáry vzhledem k počtu lodí, kdy se vesměs dařilo se rozjet na bočák, naostřit a v plné rychlosti za burácení větru stylem “v očích smrt”  mazat směrem, kde kormidelníci tušili bójku č. 1. Nevím, jestli ji někdo mohl vidět, byla tak 3 km daleko. Původně při pohledu na pár bójek na vypsání jsem si říkal, že je to nějaká krátká trať, trojúhelník, karusel a cíl, ale vzhledem ke vzdálenostem bójek jedna rozjížďka stejně trvala obvyklou hodinu.

Kormidelník CZE-2 si po startu vyzkoušel stoupavost a rychlost lodě a stylem “letce” poslal sousední loď do beznadějně závětrné pozice. Je dost zábavné pozorovat, jak se závětrná loď postupně pomalu, a najednou rychle začíná propadat dozadu, zvláště, jste-li posádka návětrné lodě, že? 🙂

V první rozjíždce se vcelku nic zvláštního nestalo, takže se kormidleník CZE-2 začal nudit a pro zpestření při vytažení balónu si do výtahu zamotal šnůru od čepice plus okamžitě naostřil, takže kosák při síle větru nebyl schopen zasadit spinakrový peň. Takže jsme si díky jízdě bez balónu nechali odjet CZE 21, pak předjeli na stoupačku jednu loď a k našemu velkému nadšení jsme dali v první rozjížďce dvojku.

Druhá rozjížďka a start od lodě v plné rychlosti. Nikdo další tam kupodivu nebyl, takže to šlo. Opět vyšla stoupačka a jedničku jsme tentokrát točili jako první, což byl jeden z našich letošních cílů. Kormidelník si to vyložil, že tedy máme splněho, a nechal se předjet CZE-21. Pak byly v této rozjížďce ještě dva zábavné momenty. Za poslední bójkou číslo 3 byla asi 300 metrů daleko ofsetová bójka v podstatě kolmo na vítr. CZE-21 stáhla spinaker, zatímco CZE-2 ne. Bohužel jako na potvoru vítr velmi polevil na nějaké 2 – 3 m/s, takže jsme se sice k CZE-21 přiblížili, ale to bylo vše. Ale zase jsme kormidelníka CZE-21 donutili přemýšlet, co bude dělat, pokud ho dojedeme. Ale nestalo se, což je škoda, mohlo to být zajímavější. No a druhý příjemný moment byl pohled dozadu, kde další lodě byly v mlhavých dálavách. Hezký pohled, na který vůbec nejsem zvyklý 🙂

Přišla třetí rozjížďka. CZE-2 přestavěla trim na slabý vítr, ale ten značně zesílil a výsledek se dostavil. Loď nejela, nestoupala a měla snahu se převrátit a tak nás předjížděli ze všech stran. Takže kormidelník dal zpátky původní trim do silného větru a loď se rozjela, i když vzdálenost za CZE-21 a ještě jednou lodí už byla propastná. No ale kormidelník CZE-2 si opět zvolil správnou dobu na správné obraty a na jedničku jsme sice dojížděli třetí, ale nějakých 30 m za první CZE-21, takže opět ve hře. Nadšení trvalo jen do první halzy, kdy jsme dali sedmou a chvíli po té osmou koupel. Kormidelník se vymlouval na to, že je prý ráhno moc nízko nebo co, jako by neznal báseň “Stanu se menším až budu nejmenší na celém světě“ a nemohl se chovat podle toho. Takže po nadějném začátku z toho bylo 6. místo, protože víc lodí už v té době nejelo. No a drobná poznámka, pokud se v těch místech někdo projde po dně a najde černý frklík od firmy Ritchie, tak ten je (byl 🙁 ) náš.

Zábavná byla cesta zpátky do jachťáku, kdy vítr značně zesílil a na CZE-2 začal mít kosák pocit, že je kormidelník nějaký neklidný. Je tedy fakt, že se loď občas trochu naklonila a hlavaska byla vesměs už dost vypuštěná.

Druhý den vítr ze stálých 10 – 12 m/s vítr ještě zesílil. Na molu, kde moc nefoukalo, jsme naměřili 11.2 m/s, takže na jezeře bylo určitě přes 15, a závodníci se dohodli, že se v tom nepojede. Takže se jely jen tři rozjížďky, CZE-21 měla trapně monotónní výsledky 1,1,1. CZE-2 druhá s 2,2,6 a CZE-211 s 7,7,5 na 6. místě. Tady bych rád vyzdvihl především odhodlání posádky CZE-211. Podmínky na “první rozjetí” v sezóně byly hodně drsné a loď CZE-211 všechny tři rozjížďky dojela.

Celkové výsledky jsou zde.

A málem bych zapoměl na dvě velmi důležité věci. Večer po závodě byla v rámci startovného večeře, kde slabší jedinci měli problém ji dojíst. A teď to nejdůležitější, kormidelník CZE-21 se zhostil úkolu kuchaře (asi neměl důvěru ve schopnosti ostatních). Každopádně jeho gurmánské výtvory byly neuvěřitelné, Alcron hadr.  🙂